Modlit se
(chrám, katedrála) Shrnutí: Pyšníte se pevnému zdravíVýklad: Podobně jako výklad Kostel, tak i tento sen, kde se vám zdálo o tom, že se modlíte, lze vykládat tak, že hledáte pomocnou ruku. Zřejmě jste v bezvýchodné situaci a upínáte se na jedno konkrétní řešení. Takové, které ale nemáte ve svých rukách. Celé to bude záviset na dobré vůli toho, na koho se vaše myšlenky upínají.
Tento výklad snu je podsekcí k hlavnímu heslu kostel , které je k nalezení i v následujících variantách chrám, katedrála , kde zjistíte dodatečné informace i o dalších výkladech.
Začalo to u nás doma, na stejném místě, kde jsem v realitě usnula. Byli u nás teta a strejda, ale nejsou z rodiny. Nějak si povídali a bylo tam i něco o tom, že jsem usnula a vzbudila se, ale to si nepamatuju.
Takže pak jsme jeli autem – jiným, než které máme v reálu – a jela se mnou mamka, taťka, teta (ta ne z rodiny) a kámoška. Já měla v tom autě problém s rovnátky, pořád jsem si je potřebovala dát dolů. No a pak jsem to dokázala a bylo mi strašně zle, jako kdybych omdlévala. Mamka mi u toho řekla, že jsem si dala dolů i nějakou šlachu.
Pak to pokračovalo tak, že jsme jeli do nějakého lesa. Tam si nic moc nepamatuju, jen auta a že jsem házela po nějakém tom autě a že jsme se smáli.
Pak jsme jeli asi na Slovensko za rodinou od mamky, ale mamka je s nimi v realitě pohádaná a nejsou na Slovensku, ale tady v Česku. Měli tam barák a babička tam jít nechtěla. Nakonec jsem s mamkou a ségrou šla dolů. Mamka našla Bibli a něco četla. Pak jsme šly k Panně Marii, asi. Bylo to takové okno, nedalo se dostat odnikud ven, ale ta místnost vypadala jako nějaká kaplička a byly tam různé věci, co jsou v kostele.
Začaly jsme číst tu Bibli, nějaká slova z ní. Já to uměla líp jak mamka. Daly jsme si pauzu a pak daly pusu na ruku a daly to na čelo někoho, kdo tam měl křížek. Ale předtím se tam něco pohnulo – nějaká žirafa se pohla, tak jsme rychle šly nahoru.
Po nějakém čase jsme tam šly zase, modlily jsme se za naši prababičku Věrku. No a jak jsme to zase udělaly, už se větrem zavřely všechny dveře a my se lekli. Všichni jsme byli nahoře a báli se. Klepaly jsme na tu tetu se strejdou, protože tam bydlí. Asi nás neslyšeli nebo nám nechtěli pomoct. Pak se z ničeho nic začaly dělat barikády, jako kdyby z plyšáků nebo nějakých postav, ale vypadalo to reálně. No a to nás pronásledovalo a pak už nevím, jak to skončilo.