Pes

Jsem narozen 1958 a nemůžu pochopit, proč jsem musel prožít tolik, co jiní ne. V deseti letech mne přidrátovali k žebříku a po krátkém mučení zkoušeli pověsit na trubkách. Trpěl jsem dlouho těžkými depresemi. Na vysoké škole mne chtěl jeden Mongol vyhodit z okna 12. patra. V podzemí uranové šachty na mne spadl vůz uranové rudy a roztrhlo šíji, však bez následků. Také se v šachtě přiotrávil odpalovými zplodinami, ale naštěstí vyvázl. Třikrát těsně kousek ode mne se buď propadla počva či se zřítil strop důlního díla. V Německu mne zabagrovali v jámě a na poslední chvíli vyhrabali a na hlavě zašívali. Dvakrát jsem byl přepaden se škrcením a mnohačetnými frakturami lebky, však také po bezvědomí, přežil. Přežil jsem totální havárii, se srážkovou rychlostí 67km/hod, s drobnými následky. Na Ukrajině v devadesátých letech, jsem uhýbal výstřelům pistole. Sám jsem se pokoušel, asi pětkrát neúspěšně, o sebevraždu. Také jsem se opilý kutálel, s andělskými křídly, zcela opilý na eskalátoru, od shora až dolů. Právě ta křídla mi zřejmě zachránila páteř. V roce 1996 jsem prošel celou zakázanou radioaktivní černobylskou oblast a poté na lodním pikniku, na řece Dněpr u přítoku řeky Pripjať, mne při skoku do vody, odtáhly spodní proudy do neznáma. Na poslední chvíli mne zachránili plně vyčerpaného z řeky. Při rozvodu jsem visel za jednu ruku z balkonu ve třetím patře společného bytu a také mi vnucovala manželka, v těch nejtěžších těžkých depresích, každé dvě hodiny oprátku, abych se již oběsil. Jsem příliš otevřený a vždy na sebe řeknu i negativní věci. Když jsem byl ve vězení, tak jsem byl mlácen psychopatem a zároveň tím, že jsem psal otevřené dopisy proti zkorumpovanému soudci, tak na mne vydal příkaz, pro vysokou nebezpečnost zavřít do detence a tak mne vozili vězeňskými eskortami po republice, aby zbavili svéprávnosti. V současnosti mám plný invalidní důchod na bipolární poruchu, jsem ing., hovořím více jazyky a jako levák hraji a zpívám, jako samouk na pravorukou kytaru. Již 20 let mne nechce vidět celá moje rodina. Život mne vůbec nebaví a tak si aspoň pořád jen hledám nějakou práci, abych na nic nemyslel. Mám to ale složité, protože na mé doklady někdo vybral desítky milionů korun a tak mám až do smrti nesplatitelné exekuce. Žiji tedy raději jen pro dnešní den a smrti se logicky vůbec nebojím. Jen vím, že si to nesmím udělat sám, protože věřím v posmrtný život. Je mi již přes 60 let a byl jsem vždy bohém. Cítím se duší a tělem sportovec, a navíc s nastartovaným zdravým životním stylem, tibetského poznání (také již logicky nekouřím, nefetuji, nepiji alkohol), že vlastně budu nucen žít ještě sakra dlouho. Otázka tedy zní - co s tím. Jestli je na to vůbec nějaká odpověď. Jedno je ale zajímavé, že můj bratr je jiného znamení a je velmi inteligentní, sympatický a úspěšný člověk. O mně se dá říci, že mám na hřbetu i na triku, snad vůbec všechno špatné, co v naší primitivní kapitalistické společnosti existuje. To je ale život.